Text příspěvku:Nechápu tě,
vždyť já a ty,
my dva, jak v oceánu dvě lodě,
oceán, ve kterém nikdo není,
jen ty lodě, není již tohle znamení?
Mám pocit jako bych nebyl,
a jen ty, ty piješ z mých žil!
Jak mě piješ pomalu, někdy rychle,
nejde ti oponovat, nejde, ničíš mě,
ostře na mě útočíš, jsem jak krychle,
zbavená sedmi vrcholů, tvůj jazyk proradný,
jak vlajka ve větru se musí třepetat,
říká, říká slůvka vnadná,
já neodolám, musím poslouchat.
Tak nevinný,
tě zneužít chci.
Ke svým účelům teskným,
nelze tě oslnit,
vždyť ani diamantem lesklým.
Chci skončit,
rozloučit.
Dostat se ze stínu, však vím,
že bez tebe zhynu.
Jak lístek nechat tě ze mě spadnout,
však pak by tam nezbyl žádný,
všechny letěly by za tebou!
Protože ten tvůj, tak vnadný,
že zničí mé srdce docela,
ano, zvláštní,
zvláštní,
co takový lístek udělá.
Stále to samé?
Snad se to stane.
Ne, tomu je konec a zazvonil zvonec! |