Text příspěvku:neměl bych poslouchat jenom smutnou hudbu,
pořád pláču,
když myslím na tvé oči,
vždycky z okna skáču.
přečetl jsem všechny tvé knihy,
jenže pořád ty oči,
když podívám se do mlhy opodál,
i mé oči se mlží.
budu ráno vstávat draze,
dám si kávu, cigára,
najdu telefon a zavolám:
"dobrý den, pomoc!"
skočím na kus kostky,
přidám trochu do běhu,
když to stihnu, políbíš mě,
nevím co bude k obědu.
srdce mnohokrát rozpůlené,
všechny jeho části patří tobě,
jestli poskládat dokážeš ho,
budem patřit k sobě.
nejvíce však chtěl bych létat,
po polích a hájích,
vidět veverky a stromy,
vidět v nich tebe.
sen hájí moji hloupost,
říká, že všechno v pořádku je,
ty říkáš, že všechno v pořádku je,
já říkám, je to se mnou špatné.
s horečkou vstanu z postele,
ani nenamáhám obout si boty,
a už letím, do nekonečna,
a ještě dál, tedy méně.
letím přes Francii,
koupím si tvůj obraz od laciného malíře,
pak složím ti ho k nohám,
aspoň ty máš boty.
Jenže Francie není,
ani dál nic není,
ani bota není,
ani obraz není,
ani teď nic není,
jen tak prostě přemýšlím,
až dám se do běhu,
jesti na tebe nezapomenu,
nikdy!
budeš tam navždy,
poslední kousek co chybí!
do měho srdce,
zapadne tam? |