Text příspěvku:oba hořkost v sobě nosíme
co k sobě cítíme, to nevíme
chodíme nejistě kol horké kaše
křehké převelice je ono pouto naše
letmý dotek a hned paže cuká zpátky,
couváme zpět svými do samoty vrátky,
couváme zpět před stínem nejistoty,
chceme svůj klid, ne spadnout do slepoty
letmý dotek mezi malíčky
letmý úsměv, slza za víčky
letmý polibek do Jejích skrání
teplo u srdce
pořád, bez přestání
kočičí packy bubnují nám po zádech,
Ona se usmívá, já vnímám její dech
?a tak co nejjemněji líbám Její víčka,
srdce mi blázní jako prudká jarní říčka.
A tak co nejněžněji líbám její očka
než ji ztratím
a zůstane mi jen
ta kočka. |